Před časem jeden můj příbuzný, toho času čerstvý středoškolák, zjistil, že je dobré své zápisky o školní četbě konzultovat. Konzultovat se mnou, že ano. Stalo se zvykem, že mi dá vědět, jaký překlad čte, abych si mohla pořídit pokud možno stejné vydání a případně mu zkontrolovat citáty a probrat s ním vyznění určitých částí díla. A tak jednou došlo i na Hamleta.

Už jsem Hamleta kdysi četla, jenomže v jiném překladu, než si nyní zvolil synovec. Zaskočila jsem si proto do knihovny pro ten „synovcův“ a přečetla si Shakespearovo klasické dílo znovu.

A bylo to zklamání…

Ovšem, Hamlet si pěstoval trauma z toho, že se jeho matka nechová tak, jak si představoval, že by se chovat měla. Samozřejmě, když se potvrdilo jeho podezření, že to byla vražda, rozhodl se pomstít. A jistě, s pomstou váhal a tak dlouho čekal na správnou chvíli, až ji v podstatě propásl. A ano, v poslední části se z ničeho nic objevilo tolik mrtvol, až to i mého typicky pubertálně znuděného synovce vyprovokovalo k prohlášení „To jsem tedy nečekal!“. Tedy to podstatné hamletovské tam bylo. Avšak nebyly tam mnou očekávané citáty!

Ony tam pochopitelně byly, ale přeložené jinak. Jenomže v tom novém překladu se úplně ztratily. Některé jsem sice zachytila už při prvním čtení, ale pár dalších jsem textu dohledávala ex post, kdy jsem vlastně nečetla podruhé Hamleta, ale hledala jsem konkrétní části textu. Občas opakovaně, tak k nepoznání byly změněny.

 „Kam se poděly moje citáty?“ chtělo se mi vykřiknout s divadelní hlasitostí a možná i nějakým tím okázalým rozmáchlým gestem, hodným jeviště. Nešlo vlastně ani tak o mě, ale jak by se bez patřičně znělých citátů obešla moje oblíbená detektivka Dorothy Sayersové Vražda potřebuje reklamu?

Vezměte si hned úvodní stránku té detektivky:

„Cože – už je tady nový textař?“ zvolala pohoršeně mladá dáma. ‚Dřív než se ošoumaly střevíce?‘ Vždyť toho kluka Deanovic pohřbili teprve v pátek!“

Vidíte to? Dřív než se ošoumaly střevíce! Není už z toho jediného slova jasné, že jde o intelektuálskou citaci nějakého klasika? Ani by to nemuselo být vytištěno kurzívou, aby bylo jasné, že takhle nikdo normálně nemluví, a tak jde o citát. Zatímco nový překlad „Ještě než obnosila střevíce“ by se bez té kurzívy neobešel, tohle jako klasik prostě nezní.

Ale mnohem hůř by dopadla moje oblíbená pasáž, kdy zákazník vybírá titulek pro svůj inzerát:

„Ve čtyři hodiny přišel pan Jollop a odpravil po řadě titulky: Nevzdychejte již, ó paní!, Ó, setři tyto slzy z lící svých! a Pláče ráno, pláče v noci, které pan Toule předtím schválil; s opovržením odmítl navrhované náhrady jako například: Máte-li ještě slzy, plačte! nebo Černé oči, proč pláčete? a také Ubohá duše seděla, ubohá duše vzdychala. Ingleby, štván zoufalým voláním po nových titulcích, upadl v zuřivost, protože se záhadně ztratil Slovník klasických citátů. V půl páté dopsala slečna Rossiterová, třískajíc do stroje jako fúrie, texty k titulkům: Pláči, a nevím proč a V mlčení a v slzách ponořen, zatímco pološílený Ingleby uvažoval docela vážně o titulku V té hluboké půlnoční hodině ducha (protože – jak se vyjádřil – ti vrtáci na to jakživi nepřijdou, že je to Byron, ledaže bychom jim to sami řekli), když vtom pan Armstrong zdola vzkázal, že se mu podařilo umluvit pana Jollopa, aby přijal inzerát s titulkem Jak ploský, prázdný, nicotný, a aby pan Ingleby laskavě ihned zjistil, je-li správně Jak ploský, prázdný neb Jak prázdný, ploský, dal to ihned vyklepat na stroji a poslal panu Tallboyovi…“

A tuto celou pasáž pak o něco později shrne čtrnáctiletý poslíček do dvou (mnou neméně oblíbených) vět: „Teďko právě dali sázet titulek Jak prázdnej, ploskej, nicotnej! A byl kvůli tomu hroznej kravál.“

Obávám, že s novým překladem ve znění „Jak trapně prázdný, mdlý a bezúčelný“ by „hroznej kravál“ pokračoval ještě déle, neboť pan Jollop by s ním vůbec nesouhlasil, přemlouvacím schopnostem pana Armstronga navzdory. Nikdo by se mu nemohl divit, s takovým titulkem by jeho inzerát vůbec nezaujal. A proč? No protože tam není to úžasné slovo ploský!

No jen se na to slovo podívejte. Vyslovte ho. Vychutnejte si ho. Není naprosto dokonalé? Myslím z reklamního hlediska. Je tak neobvyklé, že okamžitě udělá to, co má inzerát a reklama udělat, čili vyvolá pozornost. Citovat takto z Hamleta je navíc téměř jediná možnost, kdy ono slůvko můžete použít – pokud tedy nejste technik a nepracujete s ploským klínem nebo entomolog zabývající se vážkou ploskou…

Protože nejsem takový nějaký odborník a dokonce ani citáty z Hamleta v běžné řeči obvykle neužívám, je mojí zřídkavou příležitostí potkat slovo „ploský“ právě v detektivce Vražda potřebuje reklamu. Mimochodem, nezdá se vám, že by bez toho slova byla celá zmíněná scéna taková… taková prázdná… pustá… nicotná… Zkrátka taková ploská?