Tak tu máme další historku o tom, jak si čtenář (já) vybral knížku úplným omylem.

           Tentokrát to bylo na výprodeji knih. Vidím obálku s kočkou, vidím nápis Felidae a odvozuji si, že to bude skutečně týkat koček, protože latinsky je kočka „felis“. Ne, nechodila jsem na latinu, jenom jsem nedávno viděla řadu dokumentů o kočkách a tam to několikrát opakovali. Navíc podnázev rovnou říká „kočičí detektivka“. Mám jasno, to určitě bude nějaká z těch kočičích detektivek, co je čte kamarádka. A když se líbí jí, tak se můžou líbit i mě, vkus míváme ne úplně stejný, ale přece jen podobný.

            Náhodou se mi kamarádka ozvala ještě ten den, a protože věděla, že jsem plánovala jít na výprodej, padla i otázka na „úlovky“. Odpověděla jsem, že mám tu kočičí detektivku, co už určitě četla. Jakáže to konkrétně je?, zajímala se kamarádka. „Felidae? To neznám. Kdo to napsal?“ dožadovala se doplňujících informací. Přeslabikovala jsem jméno Akif Pirinçci a kamarádka okamžitě uvedla věc na pravou míru: „Tak to je někdo jiný. Ty moje kočičí detektivky napsala Braun!“

            Čili už před otevřením knihy jsem věděla, že to nejsou tamty kočičí detektivky, o kterých kamarádka mluvila. Tím pádem jsem ale nevěděla, do čeho jdu. Anotace samozřejmě vychválila kocouřího detektiva Francise, který prý je „drsný i sentimentální jako Phil Marlowe, geniální a věcný jako Sherlock Holmes, odvážný a pohotový jako James Bond“, jenže věřte anotaci. Jinými slovy nevěřte, určitě byste v knize našli situace, kdy geniální a věcný jako Holmes byl i nebyl, odvážný a pohotový jako Bond také byl i nebyl, jenomže co byste také chtěli od kocoura?

            Mohli byste od něho třeba chtít kočičí pohled na lidský svět, a toho se vám dostane, byť trochu zkresleného děním, které rozhodně není normální. Ostatně je to detektivka, že ano.

            Čeho se vám ale rovněž dostane, a to v hojné míře, to je pohled na svět kočičí. Musíte jen počítat s tím, že ten svět je zčásti literární fikce (kočky běžně počítač neovládají, ani ty geniální) a z části realistický. O tom se můžete přesvědčit hned u první poznámky. Ano, v knize jsou indexy, taková ta čísílka, která bývají v odborné literatuře a odkazují na poznámky, které zde nejsou pod čarou, nýbrž na konci knihy. Nechtělo se mi listovat tam a zpět, takže jsem si je záměrně nechala až po dočtení děje. Musím se pochválit, hodně věcí zmíněných v poznámkách už jsem věděla, ovšem některé byly pro mě novinkou. Ostatně jsem pouze příležitostná pečovatelka o kočku svých příbuzných, takže mi jisté teoretické neznalosti mohou být tolerovány. Důležitá je v mém případě role „votvíráku na konzervy“, jak také v knížce jeden kocour označoval lidi. Byl to starý morous, tak se jeho cynickému pohledu na člověčenstvo nedivte a nezlobte se na něj.

            Shrnuto a podtrženo, moje první setkání s kočičí detektivkou dopadlo velmi dobře. Jenom teď nevím, jestli mám v kočičích detektivkách pokračovat opět kocourem Francisem, anebo konečně vyzkoušet ty kočičí detektivky, které čte kamarádka. Na druhou stranu je otázka, jestli si tu knížku budu ve skutečnosti vybírat já. Jistě víte, že jen někdy si člověk pořizuje kočku, většinou si kočka pořídí člověka, prostě si ho vybere a „tady mě máte, starejte se“. Proto si myslím, že s další kočičí detektivkou to nakonec dopadne jako s kočkami. Prostě se mi jednou objeví někde před nosem na regále a „tady mě máš, počti si“…