Oxfordský anonym

Vyšlo: 04.07.2016
Autorka: Marta
fotka knihy...

Nejhorší je, když u sebe shledáte stejné vlastnosti či chování, jakým se na druhých vysmíváte. Jako se to stalo mně s pověrčivostí.

 

Nikdy jsem se nepovažovala za pověrčivou. Obzvláště nad tím, co prý nosí smůlu, jsem mávala rukou. Pátek třináctého mi nevadí, černá kočka přes cestu se mnou nic neudělá, nad vysypanou slánkou nebo rozbitým zrcadlem sice žalostně zavzdychám, ovšem jen proto, že ten nepořádek musím uklidit. Zkrátka moderní racionální člověk. Dokud jsem si jednou večer neotevřela Oxfordský anonym.

 

Tu knížku jsem dostala na Vánoce a dlouho jsem se na její přečtení těšila, a zároveň jsem se ho i obávala. Je to totiž poslední dílo Dorothy L. Sayersové, které jsem ještě nepřečetla. Až ho přečtu, už bude definitivní konec, nebude na co se těšit. Žádná další její dobrá detektivka, žádná další „stará dobrá“ Anglie, žádný lord Petr, sympatický sběratel starých tisků a soukromý detektiv v jedné osobě.

 

A tak jsem přečtení odkládala na večer, který budu mít opravdu úplně volný, abych si celou knížku mohla v klidu užít a patřičně vychutnat, prodlužovala jsem to těšení se a smiřovala se s tím „naposled“.

 

Konečně naplánovaný večer přišel. Pohoda, klid, uvařený hrnek čaje, pohodlné zaboření se do polštářů. Otvírám knížku, čtu první řádky. A tu kap... kap kap... kap kap kap... hrrrrrrrrrrrrc!

 

Ve vteřině mi bylo jasné, o co jde, protože to bylo už třetí vytopení za dva roky. Kniha letěla na stůl, já do schodů. Začalo obvyklé pobíhání po paneláku a zjišťování, od koho to teče, jestli o tom dotyčný ví, jestli je náprava na cestě, hledání uzávěru ve sklepě, vytírání a vysušování té spouště doma. Do postele jsem se dostala až po půlnoci, utahaná z běhání po schodech a z uklízení, bez sebemenší chuti ke čtení.

 

Odložila jsem tedy Oxfordský anonym na další příhodný volný večer. Jenže sotva jsem příště na knihu sáhla, zjistila jsem, že jsem si ji bohužel spojila s nehezkým zážitkem vody kapající (později přímo tekoucí) ze stropu, a nejenom to – stala jsem se pověrčivou! Vím, co přináší smůlu a dokonce jaký druh smůly: jakmile tuhle konkrétní knížku otevřu a začnu číst, spustí se znovu voda ze stropu! Jako by ta kniha byla kohoutkem ovládajícím praskání vodovodních trubek a hadiček a jakmile ji otevřu, otočím zároveň kohoutkem a voda znovu poprýští. Možná se budete smát (jako jsem se kdysi pověrčivosti smála i já), ale já proto Oxfordský anonym zatím ještě pořád nepřečetla.

 

Mám tedy doma flek na stropě (viz foto) a knihu, o které nevím, jestli ji vůbec někdy přečtu. Chtěla jsem si ji odvézt k rodičům a přečíst ji u nich, ale kdo mi zaručí, že nebude fungovat jako kohoutek i tam? Rozhodně nechci být zodpovědná za vytopení rodičů. Jsem holt pověrčivá, ach jo.


>>
27.06.2016
20.06.2016
13.06.2016
<<

kalendárium

Knížka Ferdy Mravence

4 . červenec

4. července 1967 zemřel český spisovatel, novinář a kreslíř Ondřej Sekora. Nejznámější z jeho tvorby jsou zřejmě postavičky Ferda Mravenec a Brouk Pytlík. Vystupují v knihách, kreslených seriálech i v animovaných filmech. Ferda Mravenec je vynalézavý, zručný a schopný poradit si s „pracemi všeho druhu“, dokonce i s abecedou – už několik desítek let seznamuje děti s písmenky a čtením ve Ferdově slabikáři plném obrázků, říkanek a příběhů.

Výročí

*1804 Nathaniel Hawthorne

*1912 Kamil Bednář

 

†1888 Theodor Storm

†1967 Ondřej Sekora