Autorka: Marta

Jaké to je, když si nic netuše čtete a najednou zjistíte, že ta postava v knize je někdo, koho osobně znáte?
Donedávna jsem se o tom mohla pouze dohadovat, protože žádný z mých známých nebyl literárně zpracován. Pak se mi jednou podařilo vyřídit jistou věc na úřadě rychleji, než jsem čekala, a náhle jsem měla asi tak hodinku času před tím, než půjdu vyřizovat jinou věc. Kde tu hodinku nejlépe strávit? Samozřejmě v knihkupectví, kde jinde. Abych minimalizovala nebezpečí, že si nakoupím hromadu knih (moje knihovna není nafukovací), zamířila jsem rovnou k cestopisům. Tam si málokdy něco koupím. Leda by tam měli něco z Japonska – mají tady něco z Japonska?
Dříve než název mě zaujalo jméno autorky – Naďa Karlická. Karlická, Karlická, počkejte, že by to byla TA Karlická? Ta, co u nás jednou měla přednášku o Japonsku? Listuji knihou Vějíř cest a ani nemusím listovat dlouho, abych si potvrdila, že to opravdu TA Karlická je. Její historky i způsob vyprávění jsou osobité a těžko zaměnitelné. U nás se zaměřila jen na Japonsku, v knížce vypráví také o Číně, Brazílii, Tunisku a Indii. Ale jako první jsem samozřejmě nalistovala oddíl týkající se Japonska. Které historky poznám, na které si z její přednášky vzpomenu? Tuhle ne, tuhle ano, tuhle ne, ne, ano, ano, ne… Uvědomuji si, že si nemusím přečíst všechny hned v knihkupectví, můžu si přece číst i doma. Tak ze zvědavosti ještě jednu, třeba tu úplně poslední:
„Muzeum Komenského v Přerově pořádalo cyklus přednášek o Japonsku. Jáchym mě pozval, abych celý cyklus svojí přednáškou zahájila…“
Zarazila jsem se a nevěřila svým očím. Tak ještě jednou: „Jáchym mě pozval…“ Co to má být?!?
Zkusila jsem si to přečíst potřetí, ale bylo to tam pořád. Nechápala jsem to. Za prvé u nás žádný Jáchym nepracuje a za druhé můj kolega, který to organizoval, v žádném případě není Jáchym!
Pak mi to konečně došlo, vytáhla jsem mobil a volala – ehm – neJáchymovi. „Od kdy vystupuješ v literatuře pod pseudonymem Jáchym?“ zněla moje otázka, jakmile se ohlásil. Nejprve odmítal, že by k něčemu takovému došlo. Určitě ne. Nic o tom neví. Velice ho to překvapuje. Že mám v ruce důkaz? Tak ten by chtěl vidět, to ho opravdu zajímá.
Když jsem s ním druhý den v práci mluvila, tak už připouštěl, že by to asi mohla být pravda. Něco se mu prý vybavuje. Když si přečetl patřičnou část v knize, přiznal se v plném rozsahu. Prý ho skutečně autorka kontaktovala a domlouvala se s ním, že v knize nebudou použita pravá jména. Prý si snad i toho Jáchyma sám vybral. No proto! Přece poznám svého kolegu, když o něm čtu, ne?
V konečném součtu mám z Vějíře cest trojí užitek. Za prvé mám knížku plnou zábavných historek (nejen z Japonska), za druhé mám ke knížce vlastní zábavnou historku, a to nejdůležitější: za třetí konečně vím, jaké to je, když zjistíte, že si najednou čtete o někom, koho osobně znáte.

8. února 1828 se narodil francouzský spisovatel Jules Verne, autor dobrodružné literatury, který je považován za jednoho ze zakladatelů vědeckofantastického žánru. Mnozí čeští čtenáři mají Verneovy knihy spojené s původními francouzskými ilustracemi, s kterými byly vydávány i u nás. Ilustrace k jeho dílům ale tvořili také čeští výtvarníci, například Zdeněk Burian.
*1828 Jules Verne
*1888 Giuseppe Ungaretti
*1903 Vladimír Donát
*1955 John Grisham
†1998 Halldór Kiljan Laxness