Naivní detektivka z knihovny

Vyšlo: 14.12.2015
Autorka: Marta
fotka knihy...

Současný rychlý vývoj technologií vede mimo jiné k tomu, že se člověk stává pamětníkem mnohem dříve, než čekal. Místo aby zkazky o věcech dávno minulých vyprávěl ve věku důstojného kmetství, kdy se mu ke kolenům tisknou dychtivě naslouchající vnoučata, občas se přistihne vyprávět ony bájné zkazky v plné síle mládí (což je do 45 let, kdy prý začíná střední věk, jak jsem se dočetla).

 

Před pár lety jsem spolu s jedním vzdálenějším příbuzným líčila své o patnáct let mladší sestřenici, jak jízdenky na vlak kdysi měly tvar malého lepenkového obdélníčku, na kterém byly předtištěny stanice, a paní v pokladně (pána jsem tam snad nikdy neviděla) na ně přístrojkem upevněným na stole vyrazila datum. Sestřenice, která zažila už jen tenké papírové jízdenky vylézající z tiskárny, na nás oba nevěřícně hleděla a zřetelně očekávala, že každou chvíli propukneme v smích a výkřiky „Apríl!“. Tehdy jsem si poprvé uvědomila, jaké to je být pamětník.

 

A pamatuji toho ještě víc, třeba telegramy, neexistenci mobilů, obchody zavřené v neděli a ano, také knihovny bez počítačů, kde se knihy daly vyhledat jen v lístkovém katalogu a za obal knížek se zastrkávaly papírové knižní lístky, které se pak při půjčení vytáhly, orazítkovaly a strčily do sáčku se jménem vypůjčitele…

 

Takže jsem nad Naivní detektivkou z knihovny od Jany Chroustové zamáčkla nejednu nostalgickou slzu, protože jednu z hlavních rolí v ní hraje právě taková předpočítačová knihovna. Zamáčkla jsem nad ní ovšem také nejednu slzu smíchu, protože tohle je kniha, kterou si užívá nejen čtenář, ale očividně také autorka.

 

„A co s těma klíčema?“ předkládá Janina praktický problém číslo jedna.

„Někdo z nás by asi měl zkusit, jestli nepasují k vole,“ navrhuje paní Johana.

„K vole?“ ptá se pan Ondřej.

„Ále – k vile!“ upřesňuje jeho žena. „To byl překlep.“

 

Přes značnou dávku humoru i lehkovážnosti (ostatně je to „naivní detektivka“, ne?) přiznávám, že jsem občas byla i pěkně napnutá. Naštěstí se nikomu ze skupinky vyšetřovatelů-čtenářů jedné knihovny nic vážného nestalo. A možná ani nestane:

„Ale co pak?“ strachuje se paní knihovnice. „Odsedí si deset let a za deset let co?“

„To jsou ty výhody hodně starých lidí,“ úsměvně podotýká pan Nový.

„Jo, má to svý výhody,“ kýve paní Jurtová, „bejt nad hrobem.“

 

Do téhle knihovny bych chtěla chodit, tady by se mi líbilo asi všechno – knihovna, knihovnice i správně potrhlí spolučtenáři.


>>
07.12.2015
30.11.2015
23.11.2015
<<

kalendárium

Světlonoši

14 . prosinec

14. prosince roku 1920 se narodila Rosemary Sutcliffová, britská spisovatelka dětských příběhů a historických románů pro dospělé. Jak sama jednou řekla, její knihy jsou určeny všem dětem od devíti let do devadesáti. Zajímavé je, že do desíti let neuměla vůbec číst a pohádky a knihy jí předčítala matka. Kromě psaní se věnovala i malířství – převážně malovala miniatury. V roce 1974 získala medaili Hanse Christiana Andersena za literaturu. Vy se můžete například začíst do její knihy Světlonoši.

Výročí

*1895 Paul Eluard

*1920 Rosemary Sutcliffová

 

†1949 Karel Sezima

†1953 Marjorie Kinnan Rawlingsová

†1990 Friedrich Dürrenmatt