Ivan Klíma a další z jeho knih, které považuji za zcela zásadní a musím se s vámi o ně podělit.

Milostné rozhovory jsou rozhovory lidí. Na drátě. V přímém přenosu. V posledním koutku duše. Milostné rozhovory jsou knížkou, kterou jsem jako první rozebírala „literárně“, tedy nebyla jsem „pouhým“ čtenářem, ale musela jsem číst i všechno to, co je za textem. Musela jsem si označovat odstavce, ke kterým je potřeba se z nějakého důvodu vrátit, nosné dialogy, které budu ve své práci citovat, i všechny figury a tropy. Byla to zábava. Bylo to potěšení. A v koutku duše taky radost. Možná i tahle malá středoškolská seminárka rozhodla o tom, že studium literatury bylo jasnou volbou. Všimnete si občas toho, jaké maličkosti rozhodují o našich životech? Jaké detaily a náhody určí naše budoucí povolání? Rozhodne o našem budoucím partnerovi barva košile a to, že voní po mandarinkách? A co naše zaměstnání? Výběrová řízení a prvních 20 sekund dojmu, které prý rozhodují o našem budoucím přijetí? A taky zkoušky na vysoké – losování otázek je jedna velká loterie a náhoda. Student může dostat za své znalosti A či F podle toho, kam se štěstí přikloní.

A co vlastně rozhoduje o tom, jaké knihy čteme? Doporučení učitelky? Povinná četba? Na vysoké zřejmě nutnost načtené literatury ke zkoušce… A co potom? Žebříčky hodnocení knih? Naši přátelé? Rodiče? Partneři? Nebo už nečteme, protože život zevšedněl a okoral a není v něm na krásu místo?

Podle čeho si vybíráte knihy?