213
Muž, který sázel stromy

Vyšlo: 01.08.2013
Autorka: KnihaRUM
fotka knihy...

Jako společnou srpnovou knihu jsme si vybraly Muže, který sázel stromy od Jeana Gioma. V každé z nás zanechal nějakou stopu. V každé z nás zanechal jinou stopu...

 

Moneo

 

Ticho. Klid. Ležíte pod silným smrkem. Rukama se dotýkáte půdy. Hrstka jehličí v dlani vás lehoučce šimrá. Nohy máte opřené o strom a cítite jeho zvrásněnou kůru. Slyšíte hvizdot místního ptactva. Nasloucháte šumění stromů. Někde v dálce ještě slyšíte bzučet lesní včely. Do nosu se vám dostává příjemná vůně. Vůně lesa a dřeva. Vůně tlející kůry. Dokonce cítíte i jehličí a příjemné letní horko. Prostě jenom tak odpočíváte a užíváte si tu chvíli. Chvíli, kdy nemusíte nic dělat. Můžete prostě jít do lesa a nasávat jeho energii. Najděte si na to chvilku. Kvůli tomu pocitu. Kvůli sobě.


http://youtu.be/cYgU9mvSiZg

 

Radka

 

Kdysi jsem s kamarádkou navštívila jednu výstavu, ze které si ovšem pamatuji jen to, že mne příliš nezaujala. Překvapením, pro nás obě, ovšem bylo spojení ještě s jednou výstavou s obrázky Pavla Čecha. Jeho obrazový svět mě nadchl. Snový, silný, barevný, podněcující fantazii, navozující příjemné pocity. Stejně jako knihy, které ilustruje. Jednou z mých oblíbených je i Muž, který sázel stromy. Uměleckým způsobem zpracování je úžasná, obsahovou literární náplní rovněž. I když jsem tuto knihu viděla i v jiných vydáních, toto pro mne mělo a má největší kouzlo. Nezapomenutelné kouzlo příběhu a obrazu. Optimismu, který není křiklavě růžový, ale má všechny barvy tohoto světa. Naděje, že i jedinec, přestože není obdařen žádnými nadpřirozenými schopnostmi, může leccos změnit ku prospěchu okolního světa. Sázet stromy je proto pro mne symbolem optimismu a naděje lidského života.

 

Katka

 

Sálá na mě klid a pohoda. Vzpomínky. Na dětství, výlety, lesy. Stromy jsou úžasné lidské bytosti. Některé přímo vybízejí k obejmutí. Jen tak stojí v krajině, akumulují sluneční paprsky a pak s trpělivostí jim vlastní, čekají. Jen tak stojí a čekají, až přijdu já, nebo někdo úplně cizí a prostě je jen tak obejme.

 

Ten muž měl skvělý nápad. Sázet stromy. Zdá se to jako maličkost, zasadit semínko do země a čekat, co vyroste (nevyroste). A pak ta radost, když to roste a roste a roste. Šumění stromů, les, stín. Útočiště. Štěstí. Jeden muž. Jeden jediný muž. Kdyby jich bylo víc, kdyby takoví byli všichni... bylo by to ultimátní štěstí?

 

Marta

 

Doma mám vydání knížky „Muž, který sázel stromy“ s ilustracemi Heleny Konstantinové. Vydání, které jsme se rozhodly teď číst, je ilustrováno Pavlem Čechem. Protože obsah knížky už znám, při listování vybraným vydáním jsem se zaměřila na zajímavé ilustrace a text při tom sledovala jen tak jedním okem. Možná právě proto jsem tentokrát nezapadla do vyjetých kolejí známého příběhu, a tak mě najednou zaskočilo několik vět, kterých jsem si předtím, při soustředěnosti na hlavní děj, nevšimla. „V roce 1935 přišla celá delegace prozkoumat „přirozený“ les. – Mezi lesmistry jsem měl známého, který byl v té delegaci. Vysvětlil jsem mu, v čem spočívá ta záhada. – On znal cenu věcí. Dokázal o věci pomlčet. – Právě díky tomu lesmistrovi byl uchráněn nejenom les, ale i štěstí Elzéarda Bouffiera.“ Přimělo mě to přemýšlet, že mlčení a nezasahování může být někdy to nejlepší, co se dá pro někoho udělat. A že není snadné poznat, kdy mlčet a kdy promluvit. Další z životních umění, které se asi nedá naučit a musí při něm promluvit hlavně srdce.

 

Vláďa

 

Kniha, u které jsem mezi otáčením stránek přestávala dýchat. A její filmové zpracování? Polykala jsem slzy, až jsem propukla v pláč. Nejsem těhotná, ani přehnaně sentimentální, ale tahle knížka oslovila nějaký dříve nepoznaný hloubkový vrstvy mýho srdce. A taky jsem se za poslední léta stala vysazovatelem stromů (no, v tom rozsahu už by se skoro dalo říct lesů). Ráda vysazuju stromy. Lípy. Modříny. Smrky. Borovice. Každý úzkostlivě toužíme zanechat na téhle planetě stopu, plodíme děti, píšeme knihy, tvoříme vědu, budujeme komunity i domy, sázíme stromy, naše nesmazatelné otisky v krajině. Elzéard Bouffier, který uprostřed války sází stromy, ale takový nebyl…

 


>>
31.07.2013
30.07.2013
29.07.2013
<<

kalendárium

Lázně

1 . srpen

1. srpna 1964 se narodil významný český spisovatel, nakladatel a organizátor kulturního života Martin Reiner. Autor je neodmyslitelně spjat s brněnským kulturním životem jako vůdčí osobnost nakladatelství Petrov a od roku 2006 zakladatel menšího nakladatelství Druhé město. Jeho vlastní dílo je rovněž žánrově poměrně pestré: novela, román, publicistika a velké množství básnických sbírek, které jsou přeloženy do mnoha jazyků.

Výročí

*1819 Herman Melville

*1939 Robert James Waller

*1948 David Gemmell

*1964 Martin Reiner

*1968 Miloš Čermák

 

†2008 Leopold Alas Mínguez