152
Ezopovy bajky

Vyšlo: 01.06.2013
Autorka: KnihaRUM
fotka knihy...

1. červen je Den dětí. I my jsme se snažily pro červnovou společnou knihu vybrat něco z této dětské... Ezopovy bajky.

 

Moneo

O Ezopových bajkách jsme si povídali kdysi dávno ještě na základní škole. Myslím, že jsem snad i nějaké z nich četli. A já měla vždycky za to, že Ezopovy bajky (vlastně asi kterékoliv bajky) jsou krátké příběhy o zvířatech s lidskými vlastnostmi. A na konci každého příběhu je vždy nějaké ponaučení - jako třeba že máme být hodní, pomáhat ostatním lidem a nedělat hlouposti. A tak podobně.

 

V rámci naší společné knihy jsem se do bajek začetla při cestě autobusem. Pomalu jsem přejížděla řádky očima a snažila se vnímat obsah. Nevím čím to je, možná věkem, možná vydáním a možná něčím úplně jiným. Prostě mi přišlo, že ty bajky nejsou takové, jaké si je pamatuji. Jsou kruté. Zlé. Nepřejícné. Vlastně ne bajky. To ta zvířátka. A nebo spíš lidé? Dá se s tím něco dělat...?

 

Radka

Jako dítě jsem vlastně bajky nikdy nečetla – jen ty z čítanky. Ale ke jménu Ezop mám rozhodně vztah. Po tři roky byl součástí mého života – pokoje. Byl to potkan. Dostala jsem ho k svátku a hned, co jsem ho poprvé spatřila, jsem věděla, že jeho jméno je prostě Ezop. Maminka ho povýšila na Ezopína. Má zosobněná bajka – potkan Ezop. Nedával mi žádná zkratkovitá životní poučení, ale po celou dobu byl příjemným společníkem. Krášlil můj stůl a i přes svůj nepříliš vábný ocásek (babička díky tomu kolem něj ani nedokázala projít) to byl zvědavec a mazel. A tak jak já jsem pozorovala jeho, tak i on pozoroval mě. Stejně jako v bajkách. Jde o pozorování života a vlastností v něm defilujících. Krátká přirovnání pak jsou ta nejlepší. Vystihnout, shrnout a hlavně poučit se, neboť všechno a všichni mají své klady i zápory.

 

Marta

Když padlo rozhodnutí, že společnou červnovou knihou budou Ezopovy bajky, byla jsem odhodlána vše pojmout odpovědně a po vzoru předchozích společných knih text prostudovat, rozpitvat, udělat si výpisky a poučit se. Pak jsem vybrané vydání otevřela (čteme vždy nejen stejnou knihu, ale i stejné vydání) – a veškerá odpovědnost ze mě okamžitě vyprchala. Tohle vydání totiž ilustrovala Věra Faltová, kterou mám a navždy budu mít spojenou s knížkou „Kocour Vavřinec a jeho přátelé“. Knížkou, kterou jsme neměli doma, takže jsem ji četla jen při občasných návštěvách známých. Moc se mi líbila, možná i pro tu částečnou nedostupnost, možná i pro úžasná jména hrdinů. Vavřinec, Otylka, Mojmír, Spytihněv. Rezavý kocour, bílá fenka, roztomilé prasátko (dodnes mám slabost pro prasátka) a nohatý kozlík. Ach jo. Prohlížím si obrázky, jsem po kolena v sentimentalitě a po uši ve vzpomínkách… Nedá se nic dělat, na bajky dojde někdy jindy, teď je čas na dětství…

 

Katka

Poprvé jsem bajky četla někdy na základní škole. Do dneška při tom slově bajky mám před sebou ilustraci Josefa Lady s vránou, sýrem a kulatým měsícem na obloze. Ezopovy bajky jsou trošku jiné, ale zaměřením stejné. Ocitám se ve světě, kde mají zvířata lidské vlastnosti a schopnosti. V krátkých příbězích vidím spoustu poučení. Jen otevřít mysl a číst mezi řádky.

Nejsem schopna vypíchnout jeden jediný pocit nebo dojem. Možná se ve mně rozprostírá trošku víc smutek. Smutek nad tím, že když si místo zvířat dosadíme lidi, je to všechno tak nějak smutně reálné. Vlk využije jeřába, aby mu de facto zachránil život, a místo díků má být jeřáb rád, že nepřišel sám o život (přeci jen svěřil svou hlavu vlčí tlamě). Jak často se s něčím podobným setkáváme v našem životě? Jsme tu vlkem, tu jeřábem.



Vláďa

Bajka, tedy literární útvar, který vznikl ještě před naším letopočtem, v době tak dávné, že si ji jen stěží dovedu představit, mi nikdy příliš neučaroval. Nebavila mne především didaktičnost bajek a zvířecí hrdinové, kteří byli černí nebo bílí, pro mne taky žádní sympaťáci nikdy moc nebyli. Bajka podle mého názoru přispěla k formování určitého zvířecího stereotypu... No řekněte, co si vybavíte v souvislosti s liškou, vránou nebo slonem? Jedná se samozřejmě o jisté zveličení všech vlastností uvedených zvířat, ale... není to až příliš velká schematizace?

 

Když se řekne bajka, každý z nás si vybaví jejich nejslavnější a nejznámější tvůrce: Ezopa a Bidpaje, ale při soustavnějším přivonění a přičichávání k bajkám jsem byla překvapena tím, že tento literární útvar pěstoval i Franz Kafka nebo dokonce George Orwell. Možná svůj spíše odmítavý názor týkající se bajek brzo přehodnotím...

 


>>
31.05.2013
30.05.2013
29.05.2013
<<

kalendárium

Co děti nejvíc potřebují

1 . červen

1. června se každoročně slaví Mezinárodní den dětí. Oslavu dne dětí navrhla v roce 1949 Mezinárodní demokratická federace žen, Mezinárodní odborové sdružení učitelů a Světová federace demokratické mládeže. Svátek se poprvé slavil v roce 1950. Tento den se po celém světě konají různé akce pro děti. Jedním z poslání tohoto svátku je důraz na rodinu a jejich společné trávení volného času. Měli bychom se více řídit heslem Kdo si hraje – nezlobí!

Výročí

*1910 Zdeněk Adla

*1924 Oldřich Šuleř

*1937 Colleen McCulloughová

 

†1942 Vladislav Vančura

 

Den dětí