Občas si vybírám knížky podle toho, zdali získaly nějakou cenu nebo popřípadě byly na nějakou cenu nominovány. Je to pro mne vodítko, jak se dostat ke knížkám, které by mi jinak utekly. A taky určitá záruka kvality – obzvláště pokud se jedná o výroční knižní ceny typu Magnesia Litera. Říkám si, že se kritici a odborníci, kteří knihy hodnotí a vybírají, nemůžou tolik uhnout od vkusu trochu náročnějšího čtenáře. Samozřejmě, že se stane, že mě vítězná kniha neosloví, ale každopádně jsou pro mě tyto žebříčky a „knižní missky“ docela dobrou inspirací.

Stejnou cestou jsem se před několika lety dostala k Petře Soukupové. Její prvotina K moři získala Ortenovu cenu pro mladé autory a patřila i do nominovaných děl již zmíněné Magnesie Litery. Hned po přečtení prvních dvou stránek jsem věděla, že styl, kterým autorka píše, mě hodně baví. Poměrně stroze a věcně popisuje své hlavní postavy, odkrývá čtenářům detaily, které její hrdinové zažijí během svých životů, ale o kterých v danou chvíli ještě neví. Nebrání se popisovat detaily, které přibližují běžná životní selhání, morální poklesky… Vypráví příběhy několika postav propojených rodinnými vztahy - na první pohled možná banální, ale podle mě jsou právě tyhle obyčejné životy ty nejzajímavější. 

Petřin styl psaní je hlavním důvodem, proč jsem si od ní koupila i její další knížky. A moc doporučuju přečíst si je všem, kteří se sami pokouší něco psát. Je to lekce tvůrčího psaní na jedničku s hvězdičkou :-)