Určitě už jste viděli či četli detektivku, ve které byly zprávy předávány pomocí knih. Odesílatel šifry i její příjemce měli konkrétní knihu v konkrétním vydání a posílali si ve zprávách údaj o tom, na které stránce je které písmeno či slovo sdělení.

           Podstata byla v tom úplně stejném vydání, protože jiná vydání knížky se v umístění písmen a slov na stránce mohou lišit, stačí například jen změnit typ písma a hned se rozložení rozhází. Ještě větší rozdíl pak samozřejmě vzniká při jiném překladu díla. A právě kvůli rozdílům v překladech jsme se synovcem ladili konkrétní vydání či alespoň konkrétního překladatele, když po mně chtěl konzultaci školní četby.

            Zpočátku nevěděl, proč na shodném vydání tak trvám, ale brzy to pochopil. To když jsme probírali Sofoklovu Antigonu. Překlad, který četl on, bohužel u nás v knihovně neměli, tak jsem pracovala s jiným překladem. A párkrát jsme narazili na úplně jiné znění úryvků, o které mu šlo, přičemž přinejmenším v jednom případě bylo vyznění v oněch různých překladech naprosto protikladné. Slavná otázka „co tím chtěl básník říci“ nabyla v tu chvíli na vážnosti, neboť jsme ani já, ani synovec netušili, interpretace kterého překladatele je ta správná. Nevíme to dodnes, neboť Vergilia v originále, pardon, Sofokla v originále si ani jeden z nás nepřečte.

            U českých děl potíž s překladem odpadá, proto jsem si oddechla, když mi napsal, že další na řadě je Kafkova Proměna. Doma ji nemám, tak jsem rychle vběhla do místní městské knihovny a půjčila si první knížku obsahující Proměnu, která mi přišla do ruky. Konkrétně to byla Proměna a jiné povídky.

            Nejprve jsem si přečetla ty jiné povídky, protože povídkovou tvorbu Kafky jsem do té doby neznala. Musím přiznat, že to bylo pro mě čtenářské překvapení, převážně příjemné.

           Proměnu jsem si nechala nakonec, jelikož text, o kterém se budu se synovcem bavit, je třeba číst jinak. Synovec je typ logický, analytický, čili chce všemu do detailu přijít na kloub. Vyptává se proto na význam slov, která nezná, na pro něho nepochopitelné chování postav, na kontext. Většinou to zvládnu spatra, občas ale nevím. Tak třeba v případě Na západní frontě klid jsem bez potíží zvládla slova jako marast, ubikace a karbol, ale dostal mě barážový balón. To jsem opravdu nevěděla. Dohledávala jsem to pak, probrala zpětně se synovcem a jako veselou historku dala k dobru o něco později při návštěvě sestřenice a jejího manžela, který rád čte válečnou literaturu. Ukázalo se však, že manžel sestřenice má zcela jinou představu o tom, co to barážový balón je, či spíše jak vypadal a používal se v první a jak v druhé světové válce. Takže následovalo další dohledávání a dohadování. Některé knihy mají dlouhé stíny…

           Protože chci být na synovcovy otázka připravená, čtu „školní“ texty s tužkou v ruce a poznamenávám si případné sporné body, ať už to jsou zmíněná slova, anebo některé prvky děje. Přiznávám, že je to často zajímavé, číst tímhle způsobem. Přemýšlím o textu odlišně, tudíž i známý text je pro mě náhle přinejmenším zčásti novinkou. Občas se dokonce zamyslím nad něčím, co jsem při svém obvyklém „čtenářském“ čtení přeskočila nebo pominula.

           Proměna takových chvil moc neposkytla. Správně jsem si tipla, že synovec nebude znát slova „boa“, nedošlo mi, že se asi zeptá na „prokuristu“, překvapilo mě, že se poptával na „obchodního cestujícího“ (ale to chtěl spíš vědět, jak to fungovalo), zeptal se i na přesný charakter práce, kterou si pak našel otec. No a pak mi položil otázku, kterou jsem si při prvním čtení Proměny kladla i já: „Co to bylo za brouka?“

           Nevím. Mám na to svůj názor, který jsem mu předložila, včetně nepřímých důkazů pro i proti. Zdá se, že se s tím spokojil, zřejmě již začíná přijímat fakt, že literatura není tvrdá věda.

           Já ale zároveň začala být zvědavá na názory jiných. Co si oni myslí o druhu brouka? Hodila jsem proto dotaz do vyhledávače a jako odpověď mi stroj předestřel – obrázky triček s tématem Kafkovy Proměny!

           Literárních triček moc není. Knižních a knihovnických už je více, k minulým Vánocům jsem například dostala tričko s krásným knihomolem. Ale literárních postav je na tričkách pomálu a těch, které bych si chtěla pořídit, ještě méně. Začala jsem obrázky prohlížet, protože co kdybych si konečně pořídila nějaké literární tričko?

           Nechtěla bych si určitě pořídit tričko s libovolným broukem, kterých bylo ve výsledcích vyhledávání nejvíc. Vůbec totiž nevypadala jako tričko literární, spíš jako tričko pro entomology. Pak se tam objevilo pár obrázků, kdy zpoza Kafky vykukoval nějaký brouk či jeho část. To taky nebylo ono. Trochu mě to zklamalo, čekala jsem větší výběr, zvlášť když měl Kafka předloni významné výročí.

           Nakonec jsem na jedno tričko dle mého gusta narazila. Byl na něm sedící Freud a brouk ležící na otomanu, přičemž brouk říkal: „Zdálo se mi, že jsem Kafka…“ No jo, ale k dispozici bylo pouze v zahraničí a výše poštovného mě poněkud nemile zaskočila. Čili smůla, opět nemám žádné literární tričko. Neztrácím ale naději. Třeba bude v budoucnosti synovec číst něco, co mě k takovému tričku přivede. Až dostane seznam četby na příští rok, hned si udělám oděvní rešerši.