Mikulášovy prázdniny aneb Radost slovem i obrazem

Vyšlo: 07.09.2023
Autorka: Marta
fotka knihy...

Prázdniny mívaly dvě velké chyby. Zaprvé uběhly mnohem rychleji, než měly. Zadruhé byly tématem prvních slohů v novém školním roce, tématem, které se se železnou pravidelností opakovalo.

 

Poprvé to ještě nebylo tak špatné. Téma to bylo neokoukané (poprvé!), slohy jsme teprve začínali psát, takže to bylo také něco nového. Napsala jsem podle pravdy, že jsem byla v průběhu prázdnin u dědy a babičky, na táboře a s rodiči na horách.

 

Podruhé už to byl trochu problém, potřetí velký. Jak napsat, že jsem byla u dědy a babičky, na táboře a s rodiči na horách?

 

Potíž nebyla v tom, že jsem trávila prázdniny pokaždé stejně, ale v tom, jak to napsat pokaždé jinak. Nevím proč, ale měla jsem dojem, že kdybych napsala víceméně to samé, tak – ač bych popisovala pravdu – by mi učitelka nevěřila a myslela by si, že jsem sloh odflákla a opsala ten loňský.

 

Pak mi jednoho dne došlo, že ve škole nikdo, až na moji mladší sestru o čtyři třídy níž, vůbec netuší, jak jsem prázdniny skutečně prožila. Začala jsem si proto své zážitky nejprve vylepšovat, a nakonec úplně vymýšlet. Asi největší úspěch měl můj sloh s popisem chytání králíka, který utekl dědovi z králíkárny. Ne že by dědovi nikdy králík neutekl, ale já u jeho chytání ani jednou nebyla. Dodnes jsem hrdá na to, jak jsem dokázala svému vyprávění dodat na dramatičnosti užitím přímé řeči obsahující různé výkřiky a citoslovce doprovázející honbu a dopadení kličkujícího ušáka.

 

Co když René Goscinny také musel psát slohy na téma „Co jsem dělal o prázdninách“, co když je také začal vylepšovat, rozvíjet a košatit, až mu to tak nějak už zůstalo a nakonec z toho byl soubor příběhů, který u nás vyšel pod názvem Mikulášovy prázdniny?

 

Já vím, že literární historie říká o vzniku Mikuláše a jeho příběhů něco jiného, ale dědův uprchlý králík na mě tamhle vykukuje zpoza monitoru a kývá hlavou jakože ano, určitě to tak bylo…

 

Když jsem četla Mikulášovy prázdniny poprvé, podruhé, potřetí, prodáno pánovi vzadu – eh, pardon, to se mi sem zatoulalo něco jiného – když jsem zprvu četla Mikulášovy prázdniny, byly pro mě jeho ilustrace jenom ilustracemi. Pěkné, veselé, ale jenom ilustrace. Teprve později jsem začala oceňovat um, s jakým je Sempé vytvořil. Na jednu stranu dotvářejí atmosféru povídek, na druhou stranu si žijí vlastním životem. Často dost divokým životem. Z mnoha obrázků je přímo slyšet dětský jek, klučičí křik a hádky, dívčí žvatlání a brekot, vlny vysokých hlásků slévající se do příboje hrozícího smést utahané dospěláky se strhanými rysy, případně přidávajícími své syté hlasy k prázdninovým sporům a půtkám.

 

Musím se přiznat, že dvoustránková ilustrace kapitoly Byli jsme s tatínkem nakupovat patří k mým tajným láskám. Kdybych měla doma originál Mony Lisy, bez váhání bych ho vyměnila za originál této kresby. Můžu se na ni dívat dlouhé minuty, a stejně se mi nepodaří obsáhnout všechny příběhy, které vypráví. Tolik lidí, situací, konverzací a reakcí odehrávajících se zároveň na jednom místě, tím by spisovatel musel popsat hodně papíru. Ilustrátorovi na to stačily dvě stránky knihy. Když se na tu kresbu dívám, tak se mi, aniž si to uvědomuji, najednou koutky úst nenápadně posunují vzhůru…

 

Možná, když se budu dobře dívat, na té kresbě jednou zahlédnu i to, jak někdo honí prchajícího králíka.


>>
27.07.2023
22.06.2023
08.06.2023
<<

kalendárium