Nechala jsem se ukecat ke vstupu do jistého knižního klubu. Nezastírám, že mě k tomu vedly zištné knižní důvody, jelikož nabídku členství prodavačka zakončila informací, že za to dostanu zdarma knihu dle svého výběru.

Můžu si za to sama, měla jsem se zeptat dopředu, co je to za knihy k výběru.

Když jsem podepsala přihlášku, byly mi předloženy tři knížky. „Erotika,“ pravila nadějeplně prodavačka a přisunula blíž ke mně první titul. Odmítla jsem ho bez rozmýšlení – málokdy je erotika v knižním podání skutečně erotická, to nebudu riskovat.

„Romantika,“ posunula prodavačka další titul. To je jako erotika v bledě modrém, pomyslela jsem si. Asi považuji za romantické něco jiného než autoři, obvykle se mi knihy zařazené pod „romantika“ moc romantické nezdají. Takže také ne.

S očekáváním jsem pohlédla na třetí knihu. „Sci-fi thriller,“ vysvětlila prodavačka. Zvadla jsem jak dlouho utržený salátový list. Tak to jsem si dobře naběhla, z tohoto výběru není nic k vybrání…

Nezbylo než si zvolit to nejmenší zlo. Poděkovala jsem tedy za knihu zdarma a odešla se sci-fi thrillerem v tašce. Byl taky nejvyšší čas odejít, protože jsem byla domluvená se sestřenicí, že ji navštívím u ní doma, a do knihkupectví jsem vstoupila jen proto, abych nějak zabila volný čas před dohodnutou schůzkou.

Sestřenice je rovněž knihomilná, tudíž brzy přišla řeč na čtení. Svěřila jsem se jí s čerstvým zážitkem a předvedla knihu zdarma s dodatkem, že to teď určitě číst nebudu. Už proto, že bylo právě vrcholné léto, zatímco děj knihy se odehrával za mrazivé zimy. Trochu moc kontrastu na můj vkus. Čili jestli si to chce sestřenice přečíst…

Chvíli váhala, ale pak řekla, ať to tam nechám, že to zkusí. Oplátkou mi nabídla knížku, kterou právě dočetla. Prý je to o první ženě, co pracovala v Pinkertonově detektivní agentuře. Tím byl jednak vysvětlen název Dívka v přestrojení (chválabohu žádná přepsaná šejkspírovka), jednak vzbuzen můj zájem. Téma žen pracujících u Pinkertona je pro mě nepopsaný list, takže to může být docela zajímavé.

Docela zajímavé to bylo, to jo. Alespoň dokud to bylo o práci první ženy v Pinkertonově agentuře. Možná to mohlo mít víc detailů, říkala jsem si, dokud jsem nezjistila, že o této první ženě se skoro nic neví. Autorka Greer Macallisterová tudíž fabulovat musela, ne jen že chtěla.

Ani mi nevadilo, že hrdinka měla všeobecně pevné a správné názory. V knize tohoto druhu neočekávám hrdinovo nitro rozervané pochybnostmi a bolestné ukutí životního postoje pod údery osudu ve výhni rozporuplných pocitů.

Jenomže pak se hrdinka zamilovala.

Lidé se zamilovávají z různých důvodů. V tomto případě jsem se nemohla zbavit dojmu, že se hrdinka zamilovala zejména proto, že už z děje knížky uplynula víc než půlka, a kdyby to neudělala teď, tak už to ona ani autorka do konce knihy nestihne. A taky že autorka chtěla nějaký silný motiv pro pomstu. Když láska skončila a mohla opět pokračovat „jen“ kniha o první ženě v Pinkertonově agentuře, jako čtenářka jsem si víceméně oddechla.

Láska je mocný cit. Pozvedá k výšinám, převrací životy naruby, ničí jedince stejně jako národy, jak by mohla vyprávět třeba Helena Trojská nebo Anna Boleynová. Ovšem může ničit i příběhy, jak mi povyprávěla Dívka v přestrojení. A tak prosím románové hrdiny a hrdinky – nenuťte se do lásky! Není povinnost být zamilován, a k pomstě se dá najít stovka jiných důvodů.

***

Dodatek pro úplnost: Sci-fi thriller jsem ještě nečetla a nemám to ani v úmyslu a sestřenice prohlásila, že se sice snažila, ale… Máte-li někdo zájem, kniha bude opět zdarma k mání, tentokrát bez nutnosti podepsat jakékoliv členství. Stačí navštívit naši místní knihobudku.