Herkules na zámku aneb Člověk dvakrát hříbětem

Vyšlo: 25.11.2021
Autorka: Marta
fotka knihy...

Přísloví Kůň je jednou hříbětem, člověk dvakrát dítětem znám pouze prostřednictvím tety Kateřiny. Té ze Saturnina, ne svojí. V naší rodině toto přísloví nikdo neužívá, snad i proto se mi při psaní nadpisu poněkud zvrtlo do výsledné zkrácené formy. A možná zafungovalo i nevědomí, protože představa hříběte je taková optimistická, hravá a radostná.

 

Nevadilo by mi stát se na starší kolena optimistickou, hravou a radostnou bytostí. Alespoň v oblasti zájmů, protože fyzicky už to s tou hravostí, vzhledem k oněm starším kolenům, tuhnoucím vazům a chabnoucím svalům, bude trochu horší. Být na starší kolena radostným a hravým hříbětem by prostě bylo lepší, než být na starší kolena dětinská.

 

Odkud se vzaly myšlenky na dětinštění? Inu, od regálů s dětskými knihami. Jsem u nich čím dál častěji, v knihovně i v knihkupectví. Kochám se ilustracemi, bavím se texty, a někdy mám pocit, že si chci takovou knížku přečíst ‒ nebo si ji dokonce koupit ‒ mnohem víc než knihu pro dospělé.

 

Knihovničkou dětských knížek jsem kdysi začínala, a ke knihovničce dětských knížek to začíná směřovat. Není to jaksi tento? Divné? Aby to nevypadalo, že už začínám být podruhé dítětem…

 

Ale k čertu s ohledy na to, co by tomu kdo řekl, k čertu s hledáním omluv a zdůvodnění! Proč bych si nemohla kupovat knížky, které chci a které se mi líbí? Proč si neužívat ilustrace a nebavit se textem?

 

K tomuto ráznému rozhodnutí však nedošlo rázem, vývoj byl postupný a začal na letošním veletrhu Svět knihy v Praze.

 

U stánku nakladatelství Portál jsem zahlédla knihu, která měla na svých deskách kresbu velké knihovní skříně plné starých knih. Jako další jsem rozpoznala myš – pardon, ono to má holý ocas, to je potkan – tedy potkana žeroucího knihu. A dole za skříní dvě kočky. Příběh o tom, jak kočky chrání knihy před sežráním myšmi? Vlastně potkany?

 

Dětskou knížku o ochraně knih před vnějšími degradačními faktory, v tomto případě činností biologických škůdců, jsem ještě neznala. Sáhla jsem proto po ní a náhodně ji otevřela. Zdůrazňuji náhodně! A první věta, kterou jsem si přečetla, zněla:

 

„To ne!“ vykřikla Marta a vteřinu poté poprvé v životě omdlela.

 

Zasmála jsem se a stránku si vyfotila, aby se pak doma mohli zasmát i ostatní. Protože náhodně otevřít neznámou knížku a hned v první větě narazit na vlastní jméno, není to legrační? Pak jsem letmo knihou zalistovala, pokochala se obrázky, zasmála se nad úryvky textu – a šla dál… Když jsem doma postupně všem příbuzným a známým fotku ukazovala, začínala jsem cítit pochyby. Neudělala jsem chybu, že jsem si tu knížku nekoupila? Pochyby se brzy změnily v jistotu.

 

Naštěstí jsem si vyfotila nejen inkriminovanou omdlívací větu, ale i titulní stránku. Věděla jsem tedy, že se mi zalíbila knížka Herkules na zámku od Alžběty Dvořákové (text) a Evy Chupíkové (obrázky). A že si ji koupím.

 

Než došlo k návštěvě knihkupectví, narazila jsem v jednom online antikvariátu na odbornou knihu, která by se mi dost hodila. Ale když už si ji budu objednávat, nebylo by tam k objednání ještě něco zajímavého? Bylo – Herkules na zámku. A za cenu velice, velice příznivou.

 

Několik vteřin jsem váhala. Hlavou mi proletěly zápory objednávání knih z antikvariátu přes internet čili nemožnosti posoudit stav knížky. Ohnuté rohy. Pokapané stránky. Počmárané stránky. Chybějící obrázky. Chybějící stránky. Natržené strany. Mastné fleky. Urvaný hřbet. Slepování izolepou. Vzápětí jsem klikla na „objednat“ a bylo to. Do čtyř dnů byl Herkules nejen na zámku, ale i u mě doma.

 

První dvě kapitoly mě profesně velice pobavily, protože tam se skutečně „biologické poškození“ knih pojednávalo a popis obrovského potkana hryzajícího hřbet Encyklopedie kočkovitých šelem byl značně sugestivní. A k tomu ty obrázky! Veršovaný závěr první kapitolky si asi v práci pověsím na zeď:

 

Myš si musí brousit zuby,

rostly by jí pořád dál.

Zachraň knihu od záhuby,

odnes ji od myší huby,

rychle se s ní někam vzdal.

 

Velice rychle se však potkanka (takže ne potkan, ale potkanka!) Jasmína z biologického škůdce proměnila v zámeckého kolegu a později kamarádku obou koček. Dokonce i v důležitou postavu závěrečného boje s temnou obludou kazící vodu a kradoucí dračí hodiny. Samozřejmě ta obluda kazila a kradla, ne potkanka. A nebojte se, je to dětská knížka, dopadne to dobře. A děj je navíc plný vtipu a hříček, textových i obrazových. U některých situací a vtípků mám podezření, že si je vychutná spíš dospělý než dítě, třeba takový „obchodník Krysa“, který přichází „se speciálními slevami a v akci nám prodá všechno, co potřebujeme“. Nebo ty grafické hříčky, kdy se některé řádky naklánějí, ohýbají či vlní, aby se tak staly víc součástí obrázku než textu.

 

Myslím, že Herkules na zámku se právem stal čestnou zakládající knížkou mé nové dětské knihovničky. Určitě nezůstane dlouho osamělý. Odteď si budu dětské knihy kupovat a budu si je také přát k svátku, k narozením, k Vánocům – příležitosti se najdou. Jen za vysvědčení to teď asi nepůjde. Ale počkejte, až začnu studovat U3V!


>>
11.11.2021
28.10.2021
14.10.2021
<<

kalendárium