Nájemníci pana Moonblooma aneb O významu bezvýznamných detailů

Vyšlo: 14.10.2021
Autorka: Marta
fotka knihy...

Myslím, že se tomu říká bod zlomu. Okamžik, od kterého už věci nejsou jako dřív. Maličkost, která změní váš pohled, přístup, pocity, názor… Často bezvýznamná maličkost, která nemá vůči celku téměř žádný význam, prostě tam jenom je.

 

Bod zlomu může být a samozřejmě i bývá kladný. Moment, kdy si kvůli nějaké drobnosti něco zamilujete. Pobyt na horách kvůli ranní mlze v údolí. Obec, kde budete bydlet, podle výhledu z místního nádraží do kraje. Dánštinu díky tomu kroužku nad písmenem å.  Morče, protože mu směšně trčí chlupy na šešulce.

 

A pak jsou detaily, které vám s pocity zamíchají nečekaným způsobem.

 

To si takhle čtu knížku Nájemníci pana Moonblooma, uvažuji, jestli autor Edward Lewis Wallant skutečně hodlá čtenářům podrobně představit všechny nájemníky všech domů, které má pan Moonbloom ve správě, a jestli se mám snažit si je všechny zapamatovat, když tu narazím na větu: „Tmavé oči měla velké a krásné, jak to často bývá u krátkozrakých lidí se zvětšenou štítnou žlázou.“  A bylo to tady.

 

Zvětšená štítná žláza. Naprosto nedůležitý a okrajový detail, pro děj knihy zcela bez významu. Už se tam ani jednou neobjevil, klidně tam ani nemusel být. Ale pro mě význam měl. A bylo mi okamžitě jasné, že můj bod zlomu je na desátém řádku devětapadesáté stránky a že kvůli tomuto detailu už se na příběh nájemníků i Normana Moonblooma nedokážu soustředit tak, jak bych chtěla a měla.

 

V té době jsem totiž také měla zvětšenou štítnou žlázu. Věděla jsem to jen pár měsíců, bylo to pro mě něco nového, takže jsem na zmínky o zvětšené štítné žláze byla pochopitelně citlivější. Nebo spíš více naladěná. Být to jindy – pár měsíců před zjištěním nebo naopak teď, když už se mi zase zmenšila – asi bych si toho skoro nevšimla. Jenže v tu chvíli byl ten nedůležitý detail pro mě veledůležitý. Od té chvíle jsem se myšlenek na zvětšenou štítnou žlázu nemohla při čtení zbavit. Ať pan Moonbloom udělal cokoliv, neustále se v pozadí zjevovala štítná žláza. Když se z pasivního pana Moonblooma začal stávat aktivní Norman Moonbloom, tak sice trochu vybledla, ale pořád tam byla a strhávala na sebe pozornost. Dokonce i v závěrečném utkání s křivou stěnou se stále vznášela nad Normanem i jeho přáteli, aby pak záře zcela nové zdi zalila nikoliv proměněného Normana Moonblooma, nýbrž moji proměňující se (už jsem brala prášky) štítnou žlázu.

 

Upřímně řečeno, nestěžuji si. Sice mi nedůležitá zmínka o štítné žláze zamíchala se zážitkem z čtení, na druhou stranu mi však vytvořila zážitek úplně jiný. Teď už mám štítnou žlázu normálně velikou, její zvětšení je jen vzpomínka. A s tou vzpomínkou jsou navždy svázáni všichni nájemníci pana Moonblooma včetně jeho samotného. Zkrátka a dobře, na řadu knih, které jsem četla, jsem časem zapomněla. Ale tuhle si budu určitě pamatovat díky bezvýznamnému detailu se štítnou žlázou, který se ukázal jako velmi, velmi významný.


>>
30.09.2021
23.09.2021
09.09.2021
<<

kalendárium