Hippokratův slib aneb Úlovek z dovolené, vlastně z prázdnin

Vyšlo: 15.07.2021
Autorka: Marta
fotka knihy...

Knihy a dovolená, to obvykle vyvolává představu čtení, které si vezeme s sebou. Ovšem existuje i opačná varianta – knihy přivezené z dovolené. V posledních letech si vozím knížky z dovolené pravidelně. Trávím totiž část volna v Praze, a to je totéž, jako kdybych řekla, že trávím volno v pražských antikvariátech.

 

Ale to jsou plánované nákupy knih. Občas se však přihodí i nákupy neplánované, takže si člověk z dovolené veze zavazadlo těžší o nepředvídanou knížku. Úplně první takový případ se odehrál v době, kdy jsem ještě neměla dovolenou, nýbrž prázdniny.

 

Byli jsme tenkrát celá rodina na horách, rozuměj bydleli jsme na horské chatě, vařili si sami a vyráželi na horské túry. Dodržovali jsme také pravidlo třetího dne. Nevím, jestli to ještě pořád platí, ale říkalo se, že třetí den dovolené je nejkritičtější. To se prý stres z cesty, změny denního režimu, stravy atd. sečte natolik, že se třetí den nejčastěji stávají úrazy a neštěstí. Proto byl třetí den vždy odpočinkový, to znamená, že místo na túru jsme vyrazili jen na takový menší výlet. Tentokrát do blízkého města, abychom doplnili zásoby, koupili zapomenutý hřeben, dali si zmrzlinu, poslali pohledy a tak.

 

Když už jsme se chystali na cestu zpátky na chatu, zastavili jsme se celá rodina ještě před výlohou tamějšího knihkupectví. Ve výloze byly knihy aranžované do sloupců pod sebou a zhruba v polovině výšky sloupce, na který jsem se dívala, byla knížka s bílou obálkou a povědomým jménem na ní.

 

Tehdy už jsem byla ve věku, kdy mi moje dětská knihovnička začínala být těsná a začala jsem obcházet knihovnu svých rodičů a zkoušet číst knihy v ní. Většina knih na mě byla ještě příliš „těžká“, ale pár kousků už jsem si přečetla, například Kášovy lékařské historky nebo Součkův Obrazový opravník obecně oblíbených omylů. Věděla jsem proto, které autory mají asi rodiče oblíbené. Tudíž jsem předpokládala, že jakmile tu bílou knížku uvidí, hned si ji půjdou koupit (tenkrát se nedoporučovalo s koupí některých knih váhat, nemusely pak být k dostání).

 

Jenže rodiče se začali bez zájmu od výlohy odvracet. Cožpak tu knížku nechtějí? „Hippokratův slib,“ přečetla jsem honem její název, abych dala najevo, že pokud oni zájem nemají, já ano. Odvracení od výlohy pokračovalo. „Ludvík Souček,“ vyhrkla jsem jméno autora.

 

„Kde?“ zareagovali oba rodiče. Ukázala jsem na bílou obálku ve výloze a vzápětí otec vstupoval do dveří knihkupectví. Opravdu si rodiče té knihy ve výloze nevšimli. Dokonce měli radost, že jsem je upozornila, což zase udělalo radost mně. Postupně jsme si Hippokratův slib přečetli všichni tři (mladší sestra na Součka ještě nedorostla).

 

Už nevím, co jsem si o jednotlivých vědeckofantastických povídkách tenkrát myslela. Protože jsem si je od té doby přečetla ještě několikrát, očividně mě první četní nijak neodradilo. Dokonce bych řekla, že mě to naopak navnadilo, protože o nějaký čas později jsem z rodičovské knihovny vytáhla Součkovu Cestu slepých ptáků a s gustem si ji přečetla.

 

Celý příběh – snad proto, že to bylo poprvé, kdy jsem si knížku z dovolené, vlastně z prázdnin, přivezla, místo abych ji na prázdniny odvezla – se mi napevno vryl do paměti. A vždycky, když Hippokratův slib otevřu, mám opět letní prázdninové pocity a chce se mi vytáhnout turistickou mapu a sbalit svačinu do chlebníku. I teď, když o té knížce píšu, je mi prázdninově. Takže mě omluvte, jdu si namazat chleba paštikou, to k prázdninovým výletům totiž tenkrát taky patřilo…


>>
01.07.2021
17.06.2021
03.06.2021
<<

kalendárium