Mluvící balík aneb Čtecí štafeta

Vyšlo: 06.05.2021
Autorka: Hosté
fotka knihy...

Máte doma knihu, kterou dědíte z generace na generaci?

 

My ano. Je jí kniha Mluvící balíkod Geralda Durrella. Kdykoliv se na tu knihu podívám nebo o ní jen někdo mluví, okamžitě mi v hlavě blikne flashback na mou maminku, jak sedí u mé postele a čte mi z ní. S žádnou jinou knihou to tak nemám, i když jsem si jistá, že tohle nebyla jediná kniha, kterou mi moje maminka v dětství před spaním četla. Tak proč si pamatuji jen tuto? Kdo ví. Ještě do nedávna jsem si vůbec nevybavovala, o čem kniha byla. A přesto je obraz mé matky s Mluvícím balíkem tak pevně ukotven v mém paměťovém a emočním centru, že pro mne představuje synonymum spokojeného dětství.

 

Kniha se se mnou odstěhovala od rodičů do mého vlastního bytu a trpělivě vyčkávala na svou další příležitost. A ta přišla nedávno, když jsem se rozhodla ji před spaním předčítat svému synovi. Sáhla jsem po ní a byla řádně napnutá, protože jsem si z dětství zapamatovala jedinou postavu v knize vystupující – pavoučici Dulcibelu. Ale proč tam byla, co dělala, jestli byla hlavní postavou nebo vedlejší a o co celkově tak vůbec v příběhu šlo, nic, pusto a prázdno. A byla jsem o to víc napnutá, protože knihu napsal jeden z mých oblíbených autorů, jehož knihy o zvířatech jsem už přečetla myslím všechny, a ilustroval ji skvělý Adolf Born.

 

A tak jsme jednoho večera knihu otevřeli a nechali jsme se vtáhnout do příběhu plného mluvících zvířat, tajemné krajiny, neskutečných kouzel, jednorožců, lasiček, ropušáka Ethelreda, zapomnětlivého kouzelníka a hlavní postavy Papouše a jeho dětských přátel, kteří mu pomáhají v boji s bazilišky. To, že je G. Durrell výborný vypravěč, vím, ale tady se prostě překonal. Nevím tedy, jestli děti dokážou ocenit tu jeho imaginaci a překrásný jazyk, ale já jako dospělá jsem byla v sedmém nebi. A navíc, některé vynálezy bych tedy vážně chtěla i ve skutečnosti, třeba takový čarotelecí rosol, z kterého lze vyrobit cokoliv, anebo čaromrkev, ze které lehce uvaříte jakékoliv jídlo. Jen obrázků by prý mohlo být více (říká syn).

 

Takže jsem se konečně po 30 letech dozvěděla, o čem kniha byla! A vyplatilo se počkat si. Jsem moc zvědavá, jestli si bude syn pamatovat obsah, nebo bude muset kouzlo Mluvícího balíku odhalit tak jako já znovu při čtení svým dětem. A víte co? Je to jedno, protože tak jako tak ji někdo naší příští generaci přečte, to jsem si jistá. Jo, a Dulcibela vlastně žádnou velkou roli v příběhu neměla, byl to jen neurotický pavouček chovaný ve zlaté klícce.

 

Martina


>>
22.04.2021
08.04.2021
25.03.2021
<<

kalendárium