Písečníci a bludný asteroid aneb Létající kaktusy

Vyšlo: 25.02.2021
Autorka: Hosté
fotka knihy...

„V další hře udělal Albio něco nečekaného. Sebral jedinou kouli, udělal úhybný manévr a bez dalšího meškání ji vyhodil z hřiště. Tomáš udělal to samé se zbylými kaktusy na druhé… TEDAse zbylými letkusy na druhé straně. Ignisané propukli v řev… a pak… to pochopil… i Tomáš..."

 

MAMI!

 

"JASNĚVítězství Domina bylo na dosah. Byla to dvanáctá sada, skóre bylo dvacet ku šestnácti a Albiovi chyběly k výhře pouhé tři body. Stačilo mu… sebrat… v… každé sadě…"

 

MAMI!!!

 

"…v každé sadě jeden jediný kaktus… LETKUS, LETKUS TO JE!

 

„Mami, prosím tě, jdi spát, to fakt nemá cenu, takovéhle čtení…“ propustil mě po chvíli syn.

 

Znáte to? Ten pocit, když se malými krůčky propadáte do blažené nevědomosti, ale část mozku se snaží ještě držet pozornost, jenže obrysy reality a snu už splývají? Rodiče dětí by asi mohli vyprávět. Já tedy určitě. Nestává se mi to často, většinou prostě usnu, skoro na povel, ale tahle kniha, Písečníci a bludný asteroid od Václava Dvořáka, mi spát nedala. Aspoň 19 předchozích dní (kapitol) a 3 následující. Ale toho večera, při Posledním zápasu v gravibalu, mne zradilo vlastní tělo. A tak jsem ve své snaze dočíst kapitolu ‒ přeci to byly už jen 3 stránky do konce ‒ nejenže proměnila létající míčky letkusy na létající kaktusy, ale já dokonce pozměnila i průběh a výsledek celého zápasu! Což mi syn ostře vyčetl, když jsem druhý den četla kýžený úsek znovu. Je tohle vůbec možný? No je. Co by tomu asi řekl autor? A jak by jiný výsledek zápasu asi pozměnil děj? Hm? Ještě že původní autoři některých pohádek jsou neznámí, vzpomínám si totiž, jak jsem před lety ve stejném rozpoložení vyprávěla pohádku O Červené Karkulce a vlka jsem v závěru, po sešití břicha, posílala na rentgen. Neptejte se proč, nevím, jak můj mozek funguje…

 

Každopádně, Písečníci a jejich dobrodružství na kosmické lodi Singularita zkoumající bludný asteroid je skvělá startovní kniha k uvedení mladé generace do sci-fi žánru a bavila jsem se i já. Ještě jednu výhodu napínavá a dobře napsaná kniha měla – moje dítě neprotestovalo, když mělo jít do postele. Nevýhodou naopak bylo každodenní smlouvání o další kapitolu ve smyslu hesla: dokud neochraptěli, čtou tam dodnes. A těšíme se na další díl!

 

PS. Nejsem v tom usínání nad dětskou knížkou sama, zrovna jsem viděla animák Úžasňákovi 2, i rodiče supráci jsou na tom stejně.

 

Martina


>>
11.02.2021
28.01.2021
12.09.2016
<<

kalendárium