Loni jsme se den co den setkávali nad nějakou knížkou nebo čtenářským zážitkem. Nějak se nám to psaní o čtení zalíbilo, takže to vypadá, že budeme o našich oblíbených knížkách psát dál. Jen ne s takovou kadencí. A vy nám určitě neváhejte posílat svoje příběhy na e-mail kniharum@gmail.com. Pěkné počtení!

Další z těch knížek, co jsem četla několikrát. Trošku detektivní, a proto je docela výhodou mít paměť jako já, že si závěry neukládám do dlouhodobé paměti. Zdenu Frýbovou mám jako autorku ráda. Vlastně tahle knížka byla úplně první, kterou jsem od ní četla. Z neznámých důvodů. Potkala mě hodně dávno, skoro za povinně studentských let. Můj hlavní dojem z ní tehdy (i teď) byl ten vědecký přístup v úvodu. Je v ní moc hezky vysvětleno motání DNA. Odborně, ale přesto čtivě. Motám se v odborných výrazech, koukám na obrázky a jsem stržena nejen napínavým a milým příběhem, který se přede mnou odehrává, ale i tou „vědou“ kolem.

Přiznám se bez mučení, že nemám moc v lásce odborné texty plné cizích slov. Někdy si sama pro sebe zkouším „překládat“ superodborné články do lidštiny, jak já tomu říkám. V zápalech zájmu pak trávím hodiny času nad knihou a slovníkem cizích slov. Listuju tam a zpět a překládám si text do té „lidské“ podoby. Skládám slovo za slovem a výsledky občas bývají překvapivé. Nebo taky ne, to když přijdu na to, že za složitostí nejsložitější se skrývá něco úplně jednoduše obyčejného. Snad není hloupost přiznat, že cizí slova nemám moc rád a nejsou můj kamarád.

Z neznámých důvodů ale není odbornou knihou, spíše detektivkou. S napětím sleduju příběh Aničky Berkové a dostává se mi pod kůži. Fandím jí. Doufám, usmívám se i pláču. Fandím jí do poslední stránky. A když někdy v budoucnu budu potřebovat vysvětlit někomu nebo sama sobě složitosti motání DNA, šáhnu asi po téhle beletrii, kde je to vysvětleno mile a čtivě (a doufám, že i správně).