Tři maminky a tatínek – Alena Ježková, Natálie Kocábová, Barbara Nesvadbová.

Tři příběhy od tří autorek, jedno téma – tatínek. Nejsou to ani tak tři různé pohledy na jednu věc, jako spíš různé myšlenky na jedno téma. Někdy je důležité vzpomenout si na dětství, na naše vlastní zážitky, co nejvíce bavilo nás a proč. Tohle milé, lidské vzpomínání nám může pomoci být lepšími rodiči. Přestat se ohlížet na to, co si myslí okolí, a skočit společně s dětmi do té nejhlubší louže, co je zrovna nejblíž. Co na tom, že nemáte gumáky, co na tom, že není horké léto. Vyvolá to možná němý úžas na tváři dětí a pak hurónský smích. Smích a zážitek, na který si ony třeba jednou vzpomenou, až budou mít vlastní děti.

Dílko Barbary Nesvadbové je dopis dceři. Taky si někdy jen tak sama pro sebe píšu v duchu dopisy pro mé dospělé děti. Věci, které bych jim ráda řekla a bojím se, že na ně zapomenu. Na věci o lásce, životě a dětech. Rodičovská láska je nepřenosná. Táta a máma. Každý jiný a přitom stejný.

Přemýšlím, co bych na téma táta napsala já. Napsat o mém tátovi nebo o tom, jakým tátou je můj manžel. Říká se, že ženy hledají své otce ve svých mužích a muži zase matky ve svých ženách. Kdo ví. Já tu podobnost nevidím. Ale vím, že být rodičem je jeden z největších darů a radostí, ale také to nejtěžší, co můžu v životě udělat.