Některé knihy k vám přicházejí úplnou náhodou, další přijdou cíleně od vašich blízkých darem a na jiné čekáte třeba roky, než na ně konečně v knihkupectví narazíte. A stejně tak to bylo s Gatsbym. S Velkým Gatsbym. Měla jsem na něj zálusk už pěkně dlouhou dobu, ale nepřicházel. Objevoval se v mém životě pouze zprostředkovaně. Skrz jinou knihu (viz Terapie láskou), nebo prostřednictvím svého autora – Francise Scotta Fitzgeralda ve filmu – Půlnoc v Paříži. Zvykla jsem si na něj. Že je tady. Vedle mě. A přitom děsně daleko.

Před nějakou dobou se mi konečně naskytla příležitost a já ho uviděla za výlohou knihkupectví. Okamžitě jsem zaplula dovnitř a pyšně si odnášela svůj poklad v náručí. Cestou jsem se ihned začetla. A nepřestala. Gatsby vás pohltí. Donutí vás zapomenout na okolní svět a věnovat se pouze jemu. Můžeme být jenom rádi, že takových knih je víc!

Nedávno mi někdo říkal, že Velkého Gatsbyho zároveň čte a sleduje jako film. Nejdřív si přečte pár stránek, kapitolu a pak se na stejný úsek kouká ve filmové verzi. Přijde mi to jako zajímavý „způsob“ čtení jednoho úžasného díla. Já se těším, až se mi podaří podívat se i na film…