Číst knihy, které CHCI – ano. Číst knihy, které MUSÍM – no dobře. Číst knihy, které BYCH MĚLA?

Procházím regály v knihkupectví, když mi do oka padne malinkatá knížečka. Málem bych ji přehlédla, má takové téměř maskovací zbarvení v různých odstínech hnědé. Nebýt z práce vycvičená, že tyto odstíny vypadají jako stará zažloutlá kniha, asi bych po ní vůbec nesáhla. Teď ji rozpačitě obracím v rukou – Rukopisy královédvorský a zelenohorský. Četbu na volné večery si opravdu představuji jinak. Zároveň si říkám, že jsem sice o RKZ slyšela hodně, ale vlastně vůbec nevím, co v nich je. Měla bych si je přečíst. Měla bych si je přečíst?

Měla bych = povinnost. A do povinnosti se člověku moc nechce. Na druhou stranu se mu taková povinnost pořád připomíná. Měla bych. Měla bych. Jako kolovrátek. Měla bych měla bych měla bych. Vždyť ovlivnily tolik lidí. Vznikla díky/kvůli nim umělecká i odborná díla. Vyvolaly rozpory a (nejen) vědecké hádky. Měla bych. Jenže MĚLA BYCH je POVINNOST. Něco nařízeného zvenčí, ne to, co chci já.

Postávám s tou knížečkou v ruce u regálu už pěkně dlouho, pomalu to prodavačkám začíná být podezřelé. Co nakonec převládne? Nechuť k povinnosti, nebo zvědavost? Vážím pro a proti. Už sama povinnost MĚLA BYCH je velké a těžké proti. Na opačnou misku vah ale padají další důvody. I to, že tak dlouho váhám, je vlastně důvod pro – asi to „proti“ není tak silné, jak se tváří. Také se říká, že ať už to napsal kdokoliv, byl to opravdu básník. Jenže svůj vlastní názor na to nezjistím, dokud si to nepřečtu. Baví mě různé záhady a kolem RKZ je plno záhad. Jestli na jejich falzifikaci skutečně pracovalo více lidí, tak největší záhada je, jaktože se v malé zemi, kde se hned všechno rozkecá, nikdo neprořekl.

Aha, je to jasné. Jakmile začínám uvažovat tímhle způsobem, tak už jsem vlastně rozhodnutá. Koupím si ji, a dokonce se do ní i podívám...

...takže jedno MĚLA BYCH mám za sebou. Co si teď o RKZ myslím? Neřeknu (mám totiž v plánu jednu povídku a tady bych si prozradila zápletku). Už ale znám způsob, jak na knihy, které BYCH MĚLA číst. Prostě je rovnou otevřu a podívám se do nich. Tak se z MĚLA BYCH rychle stane buď CHCI anebo NECHCI. A obojí je mnohem silnější a jasnější důvod (ne)číst než nějaké „mělo by se“…