289
Born to run

Vyšlo: 16.10.2013
Autorka: Hosté
fotka knihy...

Dnešním hostem je nadšená běžkyně Karol Žáková.

 

S knihou Born to run - zrozeni k běhu od Christophera McDougalla jsem ve spojení již třetím rokem a stále v ní nacházím nové věci, zajímavé informace, které mě vždycky lehce ovlivní. Nebyla to náhoda, že se  ke mě kniha dostala jako narozeninový dárek, který zklidil největší úspěch. V té době jsem se připravovala největší challenge v životě, 5BV - beskydský vytrvalostní extrém. Knihu jsem přečetla za dva dny a byla jsem šíleně namotivovaná na beskydský extrém. Byla jsem ovlivněna, chtěla jsem pokoušet své tělo jako Tarahumarové v Měděných kaňonech.

 

Víte, Tarahumarové, mexičtí indiání jsou opravdu týpci. Neznám osobně ani jednoho, ale jejich houževnatost a otevřenost mi je inspirací. Když ztrácím naději, že něco nestihám, že jsem ve fázi neschopnosti, otevřu si knihu, přečtu si jednu z oblíbených pasáží a uvědomím si, že čas je relativní a mé problémy jsou opravdu malé.

 

Od prvního přečtení knihy mám doma vždy malý balíček chia semínek, která tito indiáni konzumují, a proto dokáží běžet nekonečné vzdálenosti a nevnímat bolest, protože ta nepřichází hned, ale postupně. Také jsem začala více přemýšlet nad minimalistickým běháním a tím, proč mě občas bolívají záda. Jestli to není právě mým super měkkým, vypolstronavým běžeckým obutím.

 

 

Tarahumarové ovládají tajemství ultraběžců, nejsou totiž poznamenaní moderními možnostmi běhu. Jsem fascinovaná pokaždé, když knihu čtu. Ráda se o tuto knihu s Vámi podělím úryvkem, ale i zapůjčením.  

 

“Chceš společnost?” zeptal se Caballo. “Moc rád.”

Společně jsme překonali pohupující se most. V chladném vzduchu nad řekou jsem si najednou připadal lehčí. Když jsme se ocitli na posledném úseku před cílem, rozezněly se trumpety. Bok po boku, krok za krokem jsme Caballo a já běželi do Urique. Vlastně ani nevím, jestli jsem proběhl cílem. Pamatuji si jen, že z davu najednou vyběhla rozmazaná postava s copy a málem mě porazila. Eric mě chytil, než jsem stačil upadnout, a k týlu mi přitiskl studenou lahev s vody. Arnulfo a Scott s již trochu podnapilýma očima mi do rukou vložili plechovku piva.

“Byl jsi úžasný,” pochválil mě Scott. “Jo,” přikývl jsem. “Úžasně pomalý.” Závod jsem absolvoval za dvanáct hodin, což znamenalo, že Scott a Arnulfo by ho uběhli dvakrát, a ještě by mě porazili.

“Přesně o tom mluvím,” trval na svém Scott. “Byl jsem u toho, kámo. Mockrát jsem by u toho a vím, že odvaha neznamená běžet rychle.”

 

Poslední slova tohoto úryvku se mi vybavují při každém závodě, ať už se jedná pouze o půlmataraton nebo beskydský extrém.

 

Řádky, stránky, celá kniha mě motivuje do dalších běžeckých kilometrů, do dalších výkonů, za které jsem ráda.

 

V knize je zmíněna běžecká legenda Caballo Blanca. Běžec, který dokázal předběhnout Tarahumara, zahynul při jednom ze svých ranních běhů v kaňonech. Zemřel na zástavu srdce, což je pro takového běžce nejlepší smrt.

 

Takže! Člověk se nesmí ničeho bát, naše tělo zvládne obrovský nápor fyzického i psychického rázu. Je čas posunovat naše hranice, které jsme si nevědomě určili.

 


>>
15.10.2013
14.10.2013
13.10.2013
<<

kalendárium

Jako rak

16 . říjen

16. října 1927 se narodil německý spisovatel, dramatik (Plebejci zkoušejí povstání), básník (sbírka Jepice), ilustrátor, sochař Günter Wilhelm Grass. V roce 1994 obdržel Cenu Karla Čapka. A v roce 1999 dostal Nobelovu cenu za literaturu, kterou získal za poslední díl Gdaňské trilogiePsí roky. Předchozí díly jsou Plechový bubínek, Kočka a myš. Právě díky Plechovému bubínku se proslavil. Jeho dílo je často autobiografické, emocionální, ale i ironické a groteskní.

Výročí

*1854 Oscar Wilde

*1888 Eugene O´Neill

*1915 Jiří Bečka

*1927 Günter Wilhelm Grass

*1939 Gerold Späth

 

†1898 Louis Gallet

†1945 Berta Zuckerkandlová