Drž mě pevně, miluj mě zlehka

Robert Fulghum

Knížku Drž mě pevně, miluj mě zlehka jsem si pořídila už před nějakou dobou, ale stále na ni nepřišla chuť a nálada, a tak dlouho odpočívala v polici mezi jinými nepřečtenými knihami, kterých máme každý ve své knihovničce údajně až přes čtyřicet procent. Pak přijde impulz je otevřít. Impulz mezi řádky všedních dnů. Tahle knížka mi začala dělat večerní (a bohužel i noční) společnost, protože jsem ji přečetla „na dva zátahy“. Představuje jednu z knih, od kterých se zkrátka nejde odtrhnout a do které je člověk zabořený celý den…

Ústřední tématem je, jak už sám název napovídá, tanec. Tanec a četba. Na první pohled nemají mnoho společného. Na obojí se občas musí rázně, jindy zlehka. Obojí je záležitost srdce. Obojí může naše srdce dojmout, vyplašit i zranit. Hluboká kniha o tanci inspirovala i mne udělat ze svých podzimních dnů dny barevné a po několika letech tanec zase oprášit. Když jsem si v šatně česala vlasy a přemýšlela o tom, jaký bude můj taneční partner, došlo mi, jak jsem se od svých prvních tanečních změnila já, kolik času už uplynulo a že to všechno byla spíš doba smutná. Snad moje londýnské polobotky přinesou více štěstí krokům mého života…