
Autorka: Marta

Zvedněte prosím ruku, kdo jste ve škole alespoň jednou četli knížku pod lavicí. Ještě někdo? Děkuji, už se můžete přestat hlásit.
Trochu vám ten zážitek závidím. Já si četla pod lavicí nanejvýš psaníčka, která kolovala třídou, a párkrát časopis. Knihu ne, na knihu jsem si nikdy netroufla.
Zato jsem si jednou ve škole četla knihu přímo na lavici!
Nikdy mě pohádka Kráska a zvíře moc neoslovila. Ano, pěkný příběh, pěkná pohádka, ale nějak mi nebyla blízká. A pak jsem uviděla film – nechci použít slovo pohádka – Panna a netvor. Júúúúúú. Pááááni. Kouzelné i tísnivé zároveň. Jako dítě jsem z toho byla trochu ustrnulá, časem jsem pochopila více a byla jsem ustrnulá pořádně. Ale nádherně.
Když jsme ve škole trénovali katalogizaci knih, samozřejmě jsme dostávali „cvičné“ publikace, každý student jinou, ke kterým jsme měli vytvořit záznam. Jednou se mi takhle na lavici ocitla Kráska a zvíře od Františka Hrubína. S obrázky z Panny a netvora. Júúúúúú. Pááááni. Z hlediska katalogizace to byla lehká knížka, záznam jsem měla za chvilku hotový. A zatímco spolužačky zápasily s jmenným a věcným popisem, knížku jsem otevřela.
Co vám mám povídat, stihla jsem to zhltnout do zvonění. A pěkně veřejně, na lavici! Sice se Hrubínova verze od té filmové velice lišila (opravdu jsem postrádala pozurážené hlavy soch), na druhou stranu se velice lišila také od té „obvyklé“ pohádkové. Úžasná četba. Škoda jen, že jsem ji musela po zvonění odevzdat.
Ještě jsem si ji několikrát vypůjčila, dokud jsem se nenaučila chodit do antikvariátů a konečně mě nenapadlo si ji koupit. Samozřejmě jedině tu s obrázky z filmu Panna a netvor. Protože pro mě už nikdy Zvíře nebude žádný roztomilý chlupáč, nýbrž pěkně ponurý, temný dravec s ostrými spáry (ta scéna, když si bere podávanou číši!) a zlověstným, vražedným zobanem. Takže čtu Krásku a zvíře s představou právě tohoto netvora a dokonce i při komických scénách, které by v divadelním provedení byly zřejmě opravdu zábavné, mnou probíhá jemné mrazení. Tady se lidi handrkují a hašteří, jiní se jim smějí, a přitom on tam někde… za stromem… za dveřmi… na další stránce…
Temný...
Tichý...
Nádherný...

12. října 1913 se narodil český literární historik, editor, redaktor Československého rozhlasu, vedoucí uměleckého programu ČT a profesor Vladimír Kovařík. Ve svých vědeckých studiích analyzuje dětství spisovatelů jako rozhodující etapy formování osobnosti (Když velcí byli malí, Nerudova cesta k pramenům dětství). Významným a rozsáhlým dílem je rovněž třídílný literární místopis: Literární toulky po Čechách, Literární toulky Moravou, Literární toulky Prahou.
*1864 Adolf Truksa
*1913 Vladimír Kovářík
*1917 Zdeněk Urbánek"
*1939 Vladimír Körner
†1897 Pavel J. Šulc
†1924 Anatole France
†1948 Vilém Bitnar