283
Neobyčejný čtenář

Vyšlo: 10.10.2013
Autorka: Moneo
fotka knihy...

Neobyčejný čtenář se ke mně dostal zvláštní cestou. Poprvé mě zaujal v Knihovně Na Křižovatce, kde vyčuhoval zpoza regálu a tvářil se tak, jako by tam snad ani nebyl. Párkrát sem si jej prolistovala, přečetla jednu dvě věty na stránce a zase odložila. Velmi útlá knížka, ale nijak mě neoslovila. Podruhé mě oslovil na táborském festivalu Tabook. Na náměstí byl obrovský stan, kde se to hemžilo nakladateli, spisovateli a taky knihami. Ležel v papírové krabici a pokřikoval na mě už z dálky. Pak mi prostě skočil do rukou. A tak se stalo, že při přebíhání mezi autorským čtením, diskuzí s nakladateli, výstavou,  nebo tvořivým workshopem jsem se vždy alespoň na chvíli začetla do těch krátkých řádků.

 

Příběh o britské královně, která začala číst? Hmm hmm, bude mě to vlastně vůbec bavit? Bude! A bavil. Příběh o světaznalé a zcestovalé dámě, která v pokročilém věku objevila vášeň proč čtení. Začalo to nevině. První knížku z pojízdné knihovny vlastně ani nechtěla. Další knihy si k ní však postupně nacházeli cestu. Později jí už pojízdná knihovna nestačila a knihy musel shánět komorník. Četla knihy, které sama objevila i ty, které jí někdo doporučoval. Při čtení si často dělala poznámky, protože se dozvídala stále nové věci. Časem si dokonce zapisovala vlastní myšlenky a nápady.

 

Většina lidí její potřebu číst nechápala. Častokrát se jí ptali, proč čte, co jí to přináší, a zda tím vlastně nemarní čas. A ona jim pokaždé trpělivě odpovídala:

„čteme pro potěšení, není to veřejná povinnost“

„kniha je přístroj k roznícení obrazotvornosti“

„knihám bylo jedno, kdo je čte, nebo zda je vůbec někdo čte. Všichni čtenáři si byli rovni, včetně jí.“

Mám pocit, že její povídání o knihách, čtení a literatuře je přesné. Přesně stejné, jako kdybych to chtěla říct já.

 

Svého asistenta a pravou ruku označila za amanuensise – tedy „toho, který píše podle diktátu, kopíruje rukopisy. Literární asistent.“ Časem si našla speciální pojmenování i pro sebe –opsimath„ten, kdo se učí pozdě v životě.“ A jak tedy říká i královna. Lepší pozdě, než později. Tak se do toho čtení taky pusťte ;-)


>>
09.10.2013
08.10.2013
07.10.2013
<<

kalendárium

Vane vítr z hor

10 . říjen

10. října 1962 zemřel norský spisovatel, (sportovní) novinář a podnikatel (v tabákovém průmyslu) Trygve Emanuel Gulbranssen. Jeho nejslavnějším dílem je trilogie a zároveň rodinná sága o kontrastu krásné přírody a těžkého života v ní: Věčně zpívající lesy, Vane vítr z hor, Není jiné cesty. Hlavně díky ní se mu dostalo uznání od kritiků a čtenářů. Byl přeložen do více než 30 jazyků a prodalo se více než 12 milionů výtisků jeho knih. V roce 1955 pomohl založit Mysenský Rotary klub, jehož byl také členem.

Výročí

*1834 Aleksis Kivi

*1863 Vladimír Afanasjevič Obručev

*1913 Claude Simon

*1924 James Clavell

*1967 Jonathan Littell

 

†1875 Alexej Konstantinovič Tolstoj

†1962 Trygve Gulbranssen